Čajomilcova čajová cesta

400 Sri_Lanka_19012008_IMG_0550_MKUž od dětství mě, hned po vodě nejoblíbenější nápoj světa – čaj, doprovází.

V mládí jsem nechutně polykal přeslazený čajový odvar ve školce a škole, postupně přibyly bylinky.

Jaká byla čajomilcova čajová cesta?

 


 

Brrr, školní čaj s mlékem

Školní jídelna v mé mysli a chuťových záznamech zanechala hluboký odpor k čaji s mlékem. Domácí spižírna obsahovala, ještě v době hlubokého socialismu, krabičky buď s indickým, čínským, cejlonským nebo gruzínským čajem. Jiné rozlišení jsem neznal. Navíc byly chuťově snad všechny stejné.

Instantní zázrak – malinu nebo citrón?

Pak přišla doba skupinových zájezdů na polské trhy. Od té doby naši kuchyňskou linku zdobily plastové nádobky s čajem instantním – jahodovým, malinovým nebo citrónovým. Jaký zázrak! Žádný pytlík, žádná směs, jen nasypat a zalít. Šlo to i studenou vodou.

„Lahodný“ nápoj už za pár chvil mizel v mém hrdle. Tehdy jsem nepřemýšlel nad tím, zda voňavý prášek stvořila příroda nebo je výsledkem výzkumů chemické laboratoře. Bylo mi to jedno.

Stále jen pytlíkáč

Po sametové revoluci byly značkové čaje stále dostupnější. Poté, co jsem nastoupil do prvního zaměstnání, přišla doba objevování různých typů a příchutí sáčkových čajů. A tak můj šálek navštívily mnohé značky velkozpracovatelů čaje, avšak jen v sáčku.

S příchodem louhovacích nerezových vajíček jsem vyzkoušel i čaje sypané. Byla to otrava a moc práce. Roky plynuly a já byl stále jen „pytlíkáč“.

Uzené v čajovém vývaru

Čajů sypaných jsem si začal všímat až po první návštěvě čajovny. Tam jsem okusil čaj karamelový i vanilkový. Takový požitek! Nechtěl jsem věřit, že je to „jen“ čaj. A tak moji domácí sbírku a čajové dýchánky plnily stále nové modely – čaje ovoněné vším možným, nebo například zakuřovaný Sir John. Známí říkali, že chutná jak uzené maso vyvařené v čaji. Neznalci.

FBOPF – co to je za zaklínadlo?

Další léta a zimy tekly jak voda v Brahmaputře a já začínal větřit, že chuť čaje se může lišit, aniž by byl něčím aromatizován. Prvně jsem slyšel exotické zkratky jako FBOPF a další. Sice jsem nevěděl, co znamenají, ale lákaly mě.

Pořídil jsem si první čajovou literaturu a trochu se čajově vzdělával.

2008 – za vůní čaje, hor a oceánu na Cejlon

Volba další exotické cesty byla jasná – Cejlon. V roce 2008 jsem vyrazil za vůní čaje, hor a oceánu na bujnou vegetací pokrytý ostrov. Skoro měsíční pouť a nacházení sebe sama mi umožnily nahlédnout do čajové továrny, poznat jednotlivé výrobní procesy, prodírat se čajovými plantážemi těch nejlahodnějších rostlinek světa.

Dokumentoval jsem ženy při sběru, čaj ochutnával přímo v továrně s odborníky, na pobřeží Indického oceánu s přáteli, i v buddhistickém klášteře mezi přívětivými mnichy. Pěknou zásobu voňavých suvenýrů jsem si také dovezl zpět do vlasti.

Mám rád čaj, a vy?

Od té doby se čaji věnuji více. Ale až začátkem roku 2012 mě napadlo své zkušenosti, čajové příběhy, cestopisy i další poznatky o lahodném nápoji soustředit na tento web. Postupně jsem si také doplnil čajové vzdělání a studoval čajovou školu.

Je ze mě čajomilec. A jak chutná čaj vám?

Marián Kábele (MaK.), Čajomilec.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.